Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Copak mi to ti NIGHT VERSES na svém třetím albu provedli? Kde je ta skupina, kterou jsem doufal vidět jako novou reinkarnaci THE MARS VOLTA? Já vím, doba popularity THE MARS VOLTA a jejich následovníků je už asi dávno pryč, ale stejně stále hledám někoho, kdo by dokázal tvořit podobně divokou i lehkou extravagantní show. NIGHT VERSES byli hodně nadějní již na svém debutu, který se nesl v duchu vřískavé formy post-hardcoru. Bylo tam ale i plno paralel k progresem naplněným skupinám jako THE FALL OF TROY nebo CIRCA SURVIVE. Druhé album „Into the Vanishing Light“ opět evokovalo mé oblíbence CIRCA SURVIVE, prostě hudba z velké části postavená na svérázných základech, které položili právě THE MARS VOLTA, jen vokál tak nějak zhrubnul.
Letos však přišlo třetí album a zdá se, že skupina je najednou trochu jinde. Na „From the Gallery of Sleep“ zmizela ona divoká uřvanost a to, co nám teď NIGHT VERSES servírují, je hudba, která od zmíněných THE MARS VOLTA dokráčela až k podobnosti s úplně jinou ikonou současné progresivní scény, a to američany ANIMALS AS LEADERS. Obrovský podíl na tom má především změna vokálu, který vlastně téměř zmizel. A to co z něj zbylo, je už jen občasný recitativ podobný rádiovému brumlání. Pryč je ukřičený zpěv z minulého alba, který přes svou kvalitu a osobitost dokázal i trochu lézt na nervy.
Co tedy zůstalo? No sakra hodně, navíc to co zůstalo se rozrostlo do větší variability a propracovanosti. Na mysli mám vlastní instrumentální složku skladeb, která logicky musela přebrat prim. Nyní už pouze jako trojice, bez původního vokalisty a zakládajícího člena Douglase Robinsona, nám NIGHT VERSES roztáčejí technické vyhrávky v různých tempech a aranžích, vzdušné kytarové linky roubují do kroutící se rytmiky a nezapomínají ani na odlehčené pasáže plné uvolněnosti. Nebo naopak na drsné kytarové řezání. Přesto ale není mnou zmíněné připodobnění k ANIMALS AS LEADERS až úplně košer. Podobnost se dá najít v bravurní instrumentální práci, celkové vyznění je ale trochu jinde.
Tam kde by ANIMALS AS LEADERS předváděli své technické divočiny, se NIGHT VERSES naopak vrhají do plynulých rozvojů motivů, tam kde ANIMALS AS LEADERS neustále zbystřují posluchačovu pozornost změnami temp a zvukovými výstřelky, tam NIGHT VERSES postupují klidnou silou v náladovém kolotoči vyhrávek. Tam kde ANIMALS AS LEADERS točí své důrazné rytmy, NIGHT VERSES jdou spíše cestou rockově průzračných melodií. NIGHT VERSES tak dosahují toho, co dle mého soudu chybělo právě na desce „The Madness of Many“ od ANIMALS AS LEADERS. Tím něčím myslím smysluplnou stavbu skladeb bez přetechnizovaných exhibicí. A přestože je v mnohých momentech jasné, že nedostatkem invence a hráčských kvalit to rozhodně není, umírněnost a střídmost zde dokazuje ono mnohokrát prokázané, že méně je někdy více. Největší devizou tak pro „From the Gallery of Sleep“ jsou komplexně fungující skladby.
I když se hůře smiřuji s chybějícím vokálem, jednoznačně kvituji, jak zásadní krok skupina udělala a jak bravurně se jí podařilo poskládat veškeré své instrumentální ekvilibristiky do funkčního celku. I když je to občas dost divoké, stále to nádherně drží pohromadě a obsahuje plno různě rozvrstvených nálad. Tohle se bude těžko překonávat.
Tohle je pecka. Díky za seznámeni s kapelou, kterou jsem do této doby neznal a totálně mě jejich novinka posadila na prdel. Album řadím možná i do Top10 tohoto roku. Šup s nimi na Brutal!
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.